Bratislavský měsíc fotografie 2010



Jako každý rok, má i letos Bratislava tu nezaměnitelnou atmosféru měsíce listopadu, která je letos navíc podpořena příjemným počasím. Teploty se často blíží dvaceti stupňům a navíc odpoledne svítí to nízké, ostré slunce, které mají fotografové tak rádi. Každý listopad je v Bratislavě neodlučně spojen s uměním fotografickým, které se tu prezentuje téměř na každém rohu. První listopadový víkend patří vernisážím, workshopům, 'portfolio review' a v neposlední řadě posezení v "Pubu".

Bratislava 2010

Letos jsme podnikli nájezd na slovenskou metropoli v červném Volkswagenu Multivan, který se prozatím jeví jako vhodná zbraň. Ještě před opuštěním naší drahé vlasti jsme však na dopopručení pana profesora Vojtěchovského navštívili výstavu Joela-Petera Witkina v Domě umění města Brna.

Joel Peter Witkin nám prezentuje své fotografie jako součást cyklu výstav 'Decadence Now'. Už tato skutečnost napovídá žánru v němž se pohybuje, ale i zde si nemohu odpustit stejnou poznámku jako u zbytku výstavy "dekadence" – pod tímto pojmem bych si totiž představil něco, na co se nebudu schopen dívat. Možná za to může to, že jsem z poloviny vychován internetem a jeho obsah je mnohdy za hranicí stravitelnosti – o slušnosti nemluvě, ale efekt zvracení se u mě i zde nedostavuje a to ani zdaleka. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že odpudivost ve fotografii nemůže být nosným prvkem, alespoň má-li se na ni divák podívat více, než jednou. Pokud by v ní chyběl nějaký další plán či zmíněný prvek, bude zkrátka nudná a nezajímavá. Witkinova práce je protkána symboly a metaforami. Možná jsem příliš málo vzdělaný na to, abych je pochopil – vlastně je to dost pravděpodobné – ale pokud je k pochopení fotografie potřeba velké množství encyklopedických znalostí asi je jasné, že nebude zdaleka pro každého. Dále nám tedy zbývá ten (technicky perfektně zpracovaný) hnus a něco "krásného", co Witkin popisuje v rozhovorech s médii. Závidím všem, kteří tam to krásné vidí – já to, s výjimkou asi tří fotografií, neviděl. I přesto bych tuto výstavu všem doporučil a sám nelituji času, který jsem na ní strávil. A kdo ví – třeba jednou Witkinovým fotografiím přijdu na chuť.

Bratislava 2010

Poté nás už čekala kratší část cesty do Bratislavy, kterou nám zpříjemnil dechberoucí západ slunce. Střechu nad hlavou nám tradičně poskytl dnes již legendární hotel 'Plus', jehož plusem není ani tak nízká cena, kterou pro nás každoročně vyjednává pan profesor Birgus, ale hlavně téměř neomezená kapacita. Díky tomu je schopen pojmout davy studentů z nejrůznějších koutů Evropy.

Hned po ubytování jsme si to namířili do centra, abychom naplnili naše žaludky, které už nějakou dobu vydávaly nejrůznější zvuky. Povečeřeli (a popili) jsme tedy na hotelovém pokoji, kde spíme tři a trochu tady po sobě šlapeme.

Naše první kroky vedly kolem Rakouského kulturního institutu, který prezentoval výstavu Franka Roberta pod názvem "Konečná stanice: Touha". Pomocí středoformátové kamery a barevného materiálu zachytil vídeňský zábavní park Práter, který tvoří nejrůznější kulisy, vytvořené za účelem lidi bavit. Na fotografiích lze však vidět něco jako smutek, zklamání, deziluzi, možná i proto, že jsou všechny atrakce opuštěné a cukrovou vatu do sebe cpe jen jedna osamělá babička. Pokračovali jsme do Středoevropského domu fotografie, kde jsme byli velmi příjemně překvapeni expozicí "Rituály přechodu: Ukrajina objektivem členů skupiny Sputnik photos". Výstava zahrnovala snímky několika evropských autorů, kteří fotografovali současnou Ukrajinu takovým způsobem, že nám to utkvělo na dlouho v paměti.

Bratislava 2010

Ve stejné galerii jsme také shlédli historické snímky města Bratislavy z let 1955 až 1957, fotografované Jánem Cifrou. Mezí tím jsme se shledali s naší kolegyní Aničkou, která se od brzkých hodin nechávala poučovat o nedostatcích svých fotografií, neboť se přihlásila do 'Portfolio Review'.

Následně jsme se přesunuli do Domu umění, kde na nás čekala celá řada expozic. Jako první jsme viděli průřez současnou novinářskou fotografií, kterou představuje World Press Photo 2010. Od nepokojů po volbách v Íránu, přes senegalské wrestlery, až po ligu amerického fotbalu se jednalo o nesmírně kvalitní práce a zasloužené místo v kolekci WPP

Hned naproti kritizoval Martin Parr všechny ty, kteří s přehnanou, nesmyslnou okázalostí ukazují své bohatství ostatním. Jeho působištěm jsou Britské ostrovy a jeho cílem je ukázat, že ani nejlepší make-up z dámy v letech neudělá teenagerku a ani nejlepší šaty, brýle nebo účesy nezakryjí bídu, která se nachází pod tím vším.

O patro výše ukazoval svoji práci Robo Kročan. Ten si ve své sérii "Príbehy" vytváří imaginární, fantaskní výjevy, situace a krajiny, které působí tajemným, často pohádkovým dojmem. Používá výchozí fotografii, ke které dokresluje další prvky obrazu. Duchové, andělé, makovice,...

Největší sál Domu umění byl vyplněn výběrem ze slovenské fotografie od roku 1990 (obdoba české Via Lucis na stejném místě minulý rok). To bylo pro nás mírné zklamání. Domníváme se, že by bylo možné vytvořit lepší výběr, neboť nás žádný ze souborů zde prezentovaných příliš nezaujal. Ale natřít fotografickou emulzi na kamení jistě také někdy zkusíme.

Bratislava 2010

Naším dalším cílem byla Slovenská národní galerie na nábřeží Dunaje, kde byl vystaven rozsáhlý soubor fotografií našeho Františka Drtikola. K vidění bylo velké množství jeho aktů a kompozic s papírovými figurami. Výstava má podtitul 'Z fotografického archivu' a představuje velkou část Drtikolova díla. Expozice byla doplněna dokumentárním filmem o umělcově životě.

Poté jsme si udělali procházku po pěší zóně podél řeky, směrem ke Slovenskému národnímu muzeu, které ve svých útrobách ukrývalo vítězné snímky pátého ročníku mezinárodní soutěže Frame 2009.

Kromě ústecké dvojice Juliany a Jakuba byly k vidění i nové (?) snímky Terezy Vlčkové a několik dalších souborů, které jsme už viděli dříve a někde jinde. Ve stejném objektu jsme navštívili ještě výstavu Anny Fabricius: Jezdci a jezdkyně, která nikoho z nás příliš nezaujala. Pravděpodobně je potřeba mít nějaký bližší vztah ke koním, případně jezdcům a jezdkyním.

Poslední zastávkou byla Vysoká škola můzických umění, kam jsme se z posledních sil doplazili a kde jsme viděli slideshow nejlepších portfolií. Po skončení jsme se shodli na nutnosti naší účasti příští rok. Kuriozní bylo vyhlášení třech nejlepších portfolií. Slečna na pódiu prohodila pořadí a tak autor, který obsadil třetí místo byl později vyhlášen za vítěze a vysloužil si tak bouřlivý potlesk publika.

A jelikož jsme všichni unaveni, jsou téměř tři hodiny ráno a oba moji kolegové spí, bude to pravý okamžik k rozloučení. Druhého dílu se jistě dočkáte. Prozatím se z Bratislavy loučíme.