Bratislavský měsíc fotografie 2010 - část druhá



Slibům je potřeba dostát a proto píšeme již ze svých pražských domovů druhý díl povídání o Bratislavském Měsíci fotografie.

Bratislava 2010

Sobotu jsme zakončili pověstným 'Portfolio Review' a poslušně jsme se odebrali do hotelu pořízené snímky vyvolat a připravit pro vás článek. To však nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Veškerý proces vyvolávání a skenování proběhl díky precizní přípravě bez problému. Chemie byla čerstvě připravena a před půlnocí byla v hotelové koupelně dostatečná tma pro navinutí filmů na cívku. Pravda, s textem jsem se páral o něco déle.

Problém začal, když bylo potřeba vše nahrát na internet. Ten v hotelu sice fungoval, ale jen na recepci, která byla od našeho pokoje dosti vzdálena. Jedinou možností, jak zachytit signál, bylo sednout si na parapet okna a z třetího patra laptop vystrčit do prostoru. I tak bylo připojení pomalejší, než telefoní linky v dřevních dobách internetu.

Bratislava 2010

Nakonec se nám vše podařilo a článek 'visel' na ateliérových stránkách atrefo.cz. Možná si v tuto chvíli říkáte, proč si tak komplikujeme život a proč jsme raději večery netrávili v bratislavských restaurčních zařízeních. Přiznáváme, že je k takovým akcím potřeba určitá dávka šílenství. A to nám rozhodně nechybí. Pokud vám toto vysvětlení nestačilo, dodejme, že dříve to jinak nešlo a že nevidíme důvod, proč bychom neměli zvládnout to samé, co studenti před deseti nebo více lety.

První nedělní výstavou byl Chien-Chi Chang-úv soubor "Řetěz". Tento taiwanský člen Magnum Photos fotografoval v úsatvu pro duševně choré, jehož obyvatelé jsou k sobě připoutáni řetězem. Jejich společné portréty ukazovaly, jak se se svým údělem každá dvojice vyrovnává a jaký mezi nedobrovolnými partnery panuje vztah.

Další v pořadí byla expozice Malicka Sidibé v Galerii města Bratislavy. Podtitul výstavy zněl 'Sonda do života africké společnosti' a ukazoval zejména bavící se obyvatelé hlavního města afrického státu Mali, odkud autor také pochází. Sidibé fotografoval na černobílý materiál středního formátu.

Bratislava 2010

Ve stejném objektu nás čekaly ještě dvě další výstavy. První byla od Jana Lukase s názvem "Italský deník 1965-1966". Jan Lukas dokumentoval zdánlivě rodinným způsobem odchod své rodiny přes Jugoslávii do Itálie a později do Spojených států. Fotografie zachycovaly okamžiky ze života uprchlíků s neobyčejným citem a smyslem pro detail. I když se tedy vlastně jednalo o snímky, které fotografuje snad každý otec rodiny, tyto lze označit za vrchol letošního ročníku Měsíce fotografie.

Hned ve vedlejší místnosti byl nainstalován soubor Josefa Mouchy "Na vlastní stopě, Mošnov 1982". Jak název napovídá, autor fotografoval v průběhu své vojenské služby na letišti Mošnov na začátku osmdesátých let. Kvalitou mohl soubor hravě konkurovat předchozímu Janu Lukasovi. To, co zobrazoval, však bylo takové - řekl bych - hluboké, šedivé, smradlavé bahno. Naštěstí je to už za námi. Když jsem výstavou procházel, znova jsem si vzpomněl na tatínkovo vyprávění o opakovaných útěcích z jihlavských kasáren.Bratislava 2010

Poslední expozicí, kterou jsme ve stmívající se Bratislavě stihli navštívit, byl soubor Průměrní Poláci od Moniky Berezecké a Moniky Redzisz. Autorky oslovily širokou veřejnost s žádostí o "obyčejné" lidi. Vznikla tak série portrétů "obyčejných" Poláků, doplněná povídáním o jejich životě a odpovědí na otázku, proč si myslí, že jsou obyčejní.

Když jsme za sebou zavřeli dveře Polského institutu, světla už rychle ubývalo a my jsme se vydali na dlouhou cestu do Prahy. Tam jsme dorazili ve večerních hodinách vyčerpaní, ale spokojení. V Bratislavě jsme fotografovali na materiál Ilford HP5+ 400 pomocí dálkoměru Minolta Hi-Matic F a zrcadlovky Olympus OM-4 s objektivem Zuiko OM 28/2.8.